Vynálezy, nápady, mezery na trhu

Vylepšený chleba s medem

2009-08-16T11:27:00.000+02:00

Dnes mě napadl novej vynález. Stečík rád snídá chleba s medem, a já na to tak koukám, jak se mu med na chlebu roztýká a stýká dolů, do dlaně a na stůl.

Napadlo mě tedy, že kdyby se prodávaly speciální krajíce chleba nebo toasty tvarované tak, aby okraje a kůrky byly mírně vyvýšené (asi 3-5 mm by stačilo), žilo by se lépe. Takový krajíc s okrajem proti stékání medu pomazal medem a ten med by z něj tak snadno nestékal. Člověk by ho mohl při ukousnutí s klidem naklonit, aniž by se strachoval, že mu steče další kapka medu do dlaně.

Číslování směrů linek MHD

2008-03-09T22:22:00.017+01:00

Dnes jsem jel k Soně tramvají. Našel jsem si na webu spoj, a protože jsem viděl, že to jede už za 7 minut, musel jsem okamžitě vyrazit. Zapamatoval jsem si akorát, že v 1831 musím nastoupit na autobus 60. Směr jakým jede jsem ve výsledkách vyhledávání spojů už na první pohled neviděl a ani jsem si ho v tom spěchu nezapamatoval. Doufal jsem, že v neděli kolem půl sedmý večer na tu zastávku přijede jen jeden autobus a to bude ten, který pojede mým směrem.

Na zastávku jsem doběhl jen tak tak, ale co nevidím: Na zastávku přijížděli dva autobusy č. 60, každej v jiným směru. Znám v Lipsku asi 10 zastávek, a troufám si tvrdit, že na 5 z nich přijíždí protisměrné spoje vždy skoro současně.

Podle Murphyho zákonů, je-li šance 50 na 50, v 90 % případů se rozhodnete špatně. Ano, nastoupil jsem do autobusu, který mě odvezl jiným směrem, takže jsem k Soně nakonec dolej oklikou, úplně jiným spojem, než jsem chtěl.

Tu mě napadlo, že je číslování linek MHD nepraktické, protože si cestující musí zapatovat kromě čísla linky i směr, kterým má jet. Teď si představte, že neznáte městský čtvrti. Jste ve městě poprvé, všechny ty konečný zastávky vám jednak nic neříkaj, a jednak se snadno pletou, zvlášť když jako v mým případě začínají obě stejně Lipsiusstraße–Lindenau. Ani jedno místo mi nic neříká, takže stejně vím prd jaký z cílů leží ve směru mý plánovaný trasy a beztak do minuty popletu, chtěl-li jsem do Lindenau nebo Lipsiusstraße.

Lepší řešení je podle mě číslovat ne linky, ale směry na linkách. Třeba autobus č. 60 by mohl mít úplně stejnou trasu jako autobus č. 61, jel by ji ale v protisměru. Na konečný by si prostě změnil číslo pak zase na 60ku. Hovořilo by se pak třeba o trase 60/61 (Směry tam a zpět by mohly být např. pár sudá–lichá (2n, 2n+1)). Prostě jakejkoliv systém číslování (nebo slovní označení) by byl dobrej, kdyby byl směrově jednoznačnej. Cestující MHD by si pak nemusel pamatovat nic než jedno jediný číslo, na který by musel nastoupit.

Taky by města neznalý dezorientovaný cestující hned na zastávce viděl, stojí-li na správný straně silnice. Už se mi taky stalo, že čekám na blbý straně, přijelo to, ale než jsem stačil oběhnout křižovatku a nastoupit za rohem, byl už spoj pryč. Tážete-li se kolemjdoucích často vám řeknou „jo, to jeďte čtrnáctkou“, ale přestože ví, kterým směrem, nedokážou vám to mnohdá říct, protože ci názvy tý konečný nepamatujou. K Soně jsem dneska jel neplánovaně patnáctkou. Přesně vím, kde jsem jakým směrem nastoupil, ale za boha si nemůžu vzpomenout, jak se jmenovala konečná, na kterou ta patnáctka směřovala. Nebo linka 16. Jezdím jí od r. 2001, ale vím, že jedním směrem lede na Messegelände ale tu druhou konečnou už si nevybavím. Jsou to prostě zdánlivě nepotřebný, tězko zapamatovatelný informace. To, že jezdím tam šestnáctkou a zpátky sedumnáctkou, by bylo snadnějc zapamatovatelný a směrově naprosto jednoznačný.

Sušenkový bombóny

2008-02-11T12:55:00.000+01:00

Při včerejší vědecký dišpustaci se Soňou o sušenkologii a bombonologii mě napadlo, že by se mohly varábět bombóny z sušenkovýho těsta. Prostě takový Bebečka tvaru bombónku. Proč jsou sušenky vždycky placatý a buď obdélníkový nebo kulatý? Já chci aby byly jako bombónky!

Propisky pro leváky

2008-02-04T09:36:00.000+01:00

Jako levákovi mi vadí, když mám ruce propisku, na který jě nějakej nápis. Nápisy na propiskách jsou tisknutý zásadně tak, aby se četli dobře pravákům. Když tu propisku držím v levý ruce, musím nápis číst vzhůru nohama.

Chtěl bych mít při objednámce reklamní propisky na vybranou, zda chci nápis tisknutý pro leváky nebo pro praváky.

Levotočivá mikrovlnka

2007-12-07T12:00:00.000+01:00

Vadí vám, že se jídlo při ohřívání v mikrovlnce točí doprava, tedy po směru hodinových ručiček? Mě to taky nevadí, ale kdybych si chtěl koupit levotočivou mikrovlnku, která by ohřívaným jídlem otáčela proti směru hodinových ručiček, tak ji určitě nikde neseženu. Jako správnej levák bych měl takovou mikrovlnku radši. Matematici určitě taky, protože to je pozitivní směr otáčení.

Nebo proč se nevyráběj mikrovlnky, který maj volitelný směr otáčení?

Interference v Raaswateru

2007-11-21T18:52:00.000+01:00

Dnes jsem nahrával v jihoafrickém Raaswateru, nedaleko Upingtonu. Frekvenční histogram mi ukazoval signál zhruba na 42 kHz (začal na 37 a během 6,5 min se vyšplhal těsně nad 42). Při bližším zkoumání jsem usoudil, že je pětifázový (viz obrázek). Pásmo jsem izoloval, zesílil o 40 dB a nahrávku jsem zpomalil, aby signál byl ve slyšitelném rozsahu. Poslechnout so to můžete tady jako mp3. Výstřižek originální nahrávky pošlu na požádání.

boomp3.com

Siegmundovy formanty

2007-09-07T04:17:00.000+02:00

Při testování mikrofonů zapůjčených v ELARu jsem nahrával se vzorkovací frekvencí 92 kHz, mohl jsem tudíž vidět formanty až do 46 kHz (polovina 92). U nahrávek pořízených v kanceláři archívu i u mně na koleji jsem si všimnul vysokofrekvenčních formantů (tzv. Siegmundovy formanty).

Nahrávka jedný z Rusek a Krišny má na levým kanálu formant na 31,5 kHz a na pravým 32,5 kHz.

Nahrávka Martiny a mě má 3 stoupající vysokofrekvenční formanty.

Nahrávka Luisy a Stewarda měla 3 konstantní formanty, dokonce ve slyšitelném spektu, nejsilnější na 16,5 kHz.

U mě na koleji v mým 4minutovém monologu je vidět Siegmundova formanta stoupající z 28,5 na 30,5 kHz.

Zatím se přesně neví, co jsou tyto formanty zač. Jejich objevitel se domnívá, že jde o audiosmogové signály pocházející z různých technických přístrojů kolem nás. Bližší informace bude moci sdělit možná zítra po poradě s technickým perzonálem ELARu.

Peníze s ovocem

2007-06-27T10:22:00.000+02:00

Mlsali jsme se Soňou včera po večeři ovocný bombónky a prohlíželi si papírky do kterých byli zabalený. Bylo na nich nakreslený ovoce po kterým ten který bombónek zrovna chutnal. Soňu napadlo, že by se mohli dělat bankovky s ovocnými motivy. Evropská unie má na bankovkách nějaký abstraktní mosty a brány, který nikde neexistujou. To aby se země nepřeli, že jejich vzácnější památky jsou na levnějších bankovkách než sousedovic. Zrovna tak by se mohli přít o národní hrdiny a myslitele nebo cokoliv jinýho národního. Koho dát na pětistovku, koho na dvacku?

Přitom je několik druhů ovoce, který je známý a oblíbený po celý Evropě. Jabka, hrušky, jahody, melouny, maliny, ostružiny, ... Mohly by bejt taky mišpule, moruše, jeřabiny, ... a vůbec, proč ne stromy, listy a plody lesních stromů? Žaludy, bukvice, kaštany, různý šišky. To by byly bankovky. Ty by si určitě našly cestičku do slangu. Měli bysme nákup za dvě borůvky, za sedm bukvic a podobně. No řekněte, nebylo by ovoce, ke kterýmu má každej víceméně kladnej vztah hezčí než ňáká abstraktní architektura, která opravdu nikomu nic neříká?

Zubní pasta s kofeinem či nikotinem

2007-06-18T22:40:00.000+02:00

Kávu nepiju. Ale znám lidi, který se bez ní neobejdou. Ráno vstanou a první co udělají je, že si uvaří kávu. Se Soňou nás jednoho dne napadlo, že by se na trhu ujala kávová zubní pasta. Tak jako jsou nikotinový žvejkačky pro kuřáky, mohly by se dělat kofeinový zubní pasty. Milovník kávy by si ráno čistil zuby, přičemž by do těla vstřebával kofein z pasty, která by se mu roztékala v ústní dutině. Nemusel by pak už ztrácet čas vařením kávy. Zubní pasta by z jeho úst pak mohla být cítit stejně jako kdyby právě vypil šálek kávy, podle toho, jak moc se to komu líbí. Své kupce by si našla i nearomatická kofeinová zubní pasta.

Kuřáci by jistě upřednostnili nikotinovou variantu této zubní pasty. A třeba by mohla být i nikotino-kofeinová zubní pasta pro kuřáky píjící kávu.

Blinkry neblikačů vzdorné

2007-06-18T11:14:00.001+02:00

Na německých silnicích se rozmohl takový nešvar: řidiči, kteří předjíždějí nebo mění jízdní pruh neblikají dostatečně dlouho. Páčku vždy jen krátce stisknou a hned zase pustí. Blinkr tudíž jen krátce poblinke. Pokud ostatní řidiči právě v ten zlomek sekundy nedávali pozor, mají smůlu a netuší, že chce vybočit. Nemá se to dělat, blinkr by měl bliknout aspoň dvakrát nebo třikrát. Ale není nikoho, kdo by je poučil.

Napadlo mě jednou před lety na brigádě v FES, že by přeci dnes už nebyl problém udělat spínače blinkrů takové, aby po sepnutí blikly alespoň třikrát, byť by to sepnutí bylo sebekratší. (Stává se, že se řidič splete, a hned zase ukazuje na opačnou stranu; v tom případě by samozřejmě prvně sepnutý blinkr přestal blikat ve prospěch toho druhého.) Neblikači mohou tak dál páčku vyklánět jen krátce, ovšem bezpečnost silničního provozu tím už nijak neohrozí, protože auto jim bude blikat déle.

Neuplynul ani rok, a už mi tatínek vyprávěl že se to u některých vozů VW tak dělá. Takže už zbývají jen ty tachometry.

Tachometr s lichými desítkami

2007-06-18T10:58:00.000+02:00

Pryč jsou doby, kdy se po města jezdilo 60 km/h a běžnou omezenou rychlostí u stavby na silnici bylo 40. V Čechách i v Německu (a dost možná i v řadě dalších evropských zemí) se po městě jezdí 50. Proto na tachometru vozidel vídáme červenou čárku mezi čtyřicítkou a šedesátkou, aby se rychlost řidičům lépe dodržovala. V Německu na silnicích je vůbec omezení rychlosti většinou v lichých desítkách, tedy 30, 50, 70, 130, ikdyž k vidění je i 80 a 100. Proč tedy nedělat ciferníky tachometrů tak, aby očíslované hodnoty byly právě ... 30, 50, 70, 90, 110, 130, ...?

Nevím přesně, kdy mě tohle napadlo, bylo to před několika lety někdy v létě na brigádě u tatínka v práci v FES.

Svetr střihu fraku

2007-06-18T08:47:00.001+02:00

Bavili jsme se o džínách a o tom, jak na zadku řídnou, prošoupávají se až se nakonec v nejnevhodnější okamžik natrhnou. Soňa vyprávěla, že si jí to stalo na školním výletě a chválila si, že měla v tu dobu na sobě zrovna dlouhej svetr, kterým to mohla zakrýt. Jelikož dlohý svetry nejsou zrovna moje gusto, napadl mě svetr střihu fraku.

Kalendář s ranními pokřiky

2007-06-18T08:33:00.000+02:00

Mám takový jeden vrtoch, že když se ráno krátce po probuzení protahuju, že u toho ze sebe vydávám takový uvolňovací pokřik. Žádné áách, ale podivný bezvýznamný sled slabik kde převažují plně znělé plozívy a sonorní hlásky vokalizované povětšinou se šwa, a nebo e. Říkám tomu ranní pokřik podle vzoru jarního pokřiku Ronjy dcery loupežníka. Krásně se tím uvolní mluvidla a hrudní svalstvo. Pepa a maminka mě považujou za blázna, tatínek to v omezený a shovívavý míře taky provozuje, a myslím, že to by právě on, který to vynalezl.

Soňa má pro to pochopení a dneska ráno řekla, že by bylo fajn to sbírat, nahrávat a zapisovat, protože bysme pak mohli vydat kalendář, kde by tyto ranní pokřiky byli zapsaný. Tak jako jsou kalendáře s pranostikama, vtipama, fotkama, obsahoval by tenhle fonetický přepis doporučených ranních protahovacích pokřiků. Hlavní skupinou cílového publika by byli fonetici a tací, kteří umí číst IPA. Ovšem pro neznalé IPA bychom tam dali link, kde by bylo možno si stáhnout nahrávku konkrétního ranního pokřiku. Kalendář bysme vydali vlastním nákladem, nebo jen elektronicky jako PDF.