Peníze s ovocem

Mlsali jsme se Soňou včera po večeři ovocný bombónky a prohlíželi si papírky do kterých byli zabalený. Bylo na nich nakreslený ovoce po kterým ten který bombónek zrovna chutnal. Soňu napadlo, že by se mohli dělat bankovky s ovocnými motivy. Evropská unie má na bankovkách nějaký abstraktní mosty a brány, který nikde neexistujou. To aby se země nepřeli, že jejich vzácnější památky jsou na levnějších bankovkách než sousedovic. Zrovna tak by se mohli přít o národní hrdiny a myslitele nebo cokoliv jinýho národního. Koho dát na pětistovku, koho na dvacku?

Přitom je několik druhů ovoce, který je známý a oblíbený po celý Evropě. Jabka, hrušky, jahody, melouny, maliny, ostružiny, ... Mohly by bejt taky mišpule, moruše, jeřabiny, ... a vůbec, proč ne stromy, listy a plody lesních stromů? Žaludy, bukvice, kaštany, různý šišky. To by byly bankovky. Ty by si určitě našly cestičku do slangu. Měli bysme nákup za dvě borůvky, za sedm bukvic a podobně. No řekněte, nebylo by ovoce, ke kterýmu má každej víceméně kladnej vztah hezčí než ňáká abstraktní architektura, která opravdu nikomu nic neříká?

Zubní pasta s kofeinem či nikotinem

Kávu nepiju. Ale znám lidi, který se bez ní neobejdou. Ráno vstanou a první co udělají je, že si uvaří kávu. Se Soňou nás jednoho dne napadlo, že by se na trhu ujala kávová zubní pasta. Tak jako jsou nikotinový žvejkačky pro kuřáky, mohly by se dělat kofeinový zubní pasty. Milovník kávy by si ráno čistil zuby, přičemž by do těla vstřebával kofein z pasty, která by se mu roztékala v ústní dutině. Nemusel by pak už ztrácet čas vařením kávy. Zubní pasta by z jeho úst pak mohla být cítit stejně jako kdyby právě vypil šálek kávy, podle toho, jak moc se to komu líbí. Své kupce by si našla i nearomatická kofeinová zubní pasta.

Kuřáci by jistě upřednostnili nikotinovou variantu této zubní pasty. A třeba by mohla být i nikotino-kofeinová zubní pasta pro kuřáky píjící kávu.

Blinkry neblikačů vzdorné

Na německých silnicích se rozmohl takový nešvar: řidiči, kteří předjíždějí nebo mění jízdní pruh neblikají dostatečně dlouho. Páčku vždy jen krátce stisknou a hned zase pustí. Blinkr tudíž jen krátce poblinke. Pokud ostatní řidiči právě v ten zlomek sekundy nedávali pozor, mají smůlu a netuší, že chce vybočit. Nemá se to dělat, blinkr by měl bliknout aspoň dvakrát nebo třikrát. Ale není nikoho, kdo by je poučil.

Napadlo mě jednou před lety na brigádě v FES, že by přeci dnes už nebyl problém udělat spínače blinkrů takové, aby po sepnutí blikly alespoň třikrát, byť by to sepnutí bylo sebekratší. (Stává se, že se řidič splete, a hned zase ukazuje na opačnou stranu; v tom případě by samozřejmě prvně sepnutý blinkr přestal blikat ve prospěch toho druhého.) Neblikači mohou tak dál páčku vyklánět jen krátce, ovšem bezpečnost silničního provozu tím už nijak neohrozí, protože auto jim bude blikat déle.

Neuplynul ani rok, a už mi tatínek vyprávěl že se to u některých vozů VW tak dělá. Takže už zbývají jen ty tachometry.

Tachometr s lichými desítkami

Pryč jsou doby, kdy se po města jezdilo 60 km/h a běžnou omezenou rychlostí u stavby na silnici bylo 40. V Čechách i v Německu (a dost možná i v řadě dalších evropských zemí) se po městě jezdí 50. Proto na tachometru vozidel vídáme červenou čárku mezi čtyřicítkou a šedesátkou, aby se rychlost řidičům lépe dodržovala. V Německu na silnicích je vůbec omezení rychlosti většinou v lichých desítkách, tedy 30, 50, 70, 130, ikdyž k vidění je i 80 a 100. Proč tedy nedělat ciferníky tachometrů tak, aby očíslované hodnoty byly právě ... 30, 50, 70, 90, 110, 130, ...?

Nevím přesně, kdy mě tohle napadlo, bylo to před několika lety někdy v létě na brigádě u tatínka v práci v FES.

Svetr střihu fraku

Bavili jsme se o džínách a o tom, jak na zadku řídnou, prošoupávají se až se nakonec v nejnevhodnější okamžik natrhnou. Soňa vyprávěla, že si jí to stalo na školním výletě a chválila si, že měla v tu dobu na sobě zrovna dlouhej svetr, kterým to mohla zakrýt. Jelikož dlohý svetry nejsou zrovna moje gusto, napadl mě svetr střihu fraku.

Kalendář s ranními pokřiky

Mám takový jeden vrtoch, že když se ráno krátce po probuzení protahuju, že u toho ze sebe vydávám takový uvolňovací pokřik. Žádné áách, ale podivný bezvýznamný sled slabik kde převažují plně znělé plozívy a sonorní hlásky vokalizované povětšinou se šwa, a nebo e. Říkám tomu ranní pokřik podle vzoru jarního pokřiku Ronjy dcery loupežníka. Krásně se tím uvolní mluvidla a hrudní svalstvo. Pepa a maminka mě považujou za blázna, tatínek to v omezený a shovívavý míře taky provozuje, a myslím, že to by právě on, který to vynalezl.

Soňa má pro to pochopení a dneska ráno řekla, že by bylo fajn to sbírat, nahrávat a zapisovat, protože bysme pak mohli vydat kalendář, kde by tyto ranní pokřiky byli zapsaný. Tak jako jsou kalendáře s pranostikama, vtipama, fotkama, obsahoval by tenhle fonetický přepis doporučených ranních protahovacích pokřiků. Hlavní skupinou cílového publika by byli fonetici a tací, kteří umí číst IPA. Ovšem pro neznalé IPA bychom tam dali link, kde by bylo možno si stáhnout nahrávku konkrétního ranního pokřiku. Kalendář bysme vydali vlastním nákladem, nebo jen elektronicky jako PDF.