Vylepšený chleba s medem

Dnes mě napadl novej vynález. Stečík rád snídá chleba s medem, a já na to tak koukám, jak se mu med na chlebu roztýká a stýká dolů, do dlaně a na stůl.

Napadlo mě tedy, že kdyby se prodávaly speciální krajíce chleba nebo toasty tvarované tak, aby okraje a kůrky byly mírně vyvýšené (asi 3-5 mm by stačilo), žilo by se lépe. Takový krajíc s okrajem proti stékání medu pomazal medem a ten med by z něj tak snadno nestékal. Člověk by ho mohl při ukousnutí s klidem naklonit, aniž by se strachoval, že mu steče další kapka medu do dlaně.

Číslování směrů linek MHD

Dnes jsem jel k Soně tramvají. Našel jsem si na webu spoj, a protože jsem viděl, že to jede už za 7 minut, musel jsem okamžitě vyrazit. Zapamatoval jsem si akorát, že v 1831 musím nastoupit na autobus 60. Směr jakým jede jsem ve výsledkách vyhledávání spojů už na první pohled neviděl a ani jsem si ho v tom spěchu nezapamatoval. Doufal jsem, že v neděli kolem půl sedmý večer na tu zastávku přijede jen jeden autobus a to bude ten, který pojede mým směrem.

Na zastávku jsem doběhl jen tak tak, ale co nevidím: Na zastávku přijížděli dva autobusy č. 60, každej v jiným směru. Znám v Lipsku asi 10 zastávek, a troufám si tvrdit, že na 5 z nich přijíždí protisměrné spoje vždy skoro současně.

Podle Murphyho zákonů, je-li šance 50 na 50, v 90 % případů se rozhodnete špatně. Ano, nastoupil jsem do autobusu, který mě odvezl jiným směrem, takže jsem k Soně nakonec dolej oklikou, úplně jiným spojem, než jsem chtěl.

Tu mě napadlo, že je číslování linek MHD nepraktické, protože si cestující musí zapatovat kromě čísla linky i směr, kterým má jet. Teď si představte, že neznáte městský čtvrti. Jste ve městě poprvé, všechny ty konečný zastávky vám jednak nic neříkaj, a jednak se snadno pletou, zvlášť když jako v mým případě začínají obě stejně Lipsiusstraße–Lindenau. Ani jedno místo mi nic neříká, takže stejně vím prd jaký z cílů leží ve směru mý plánovaný trasy a beztak do minuty popletu, chtěl-li jsem do Lindenau nebo Lipsiusstraße.

Lepší řešení je podle mě číslovat ne linky, ale směry na linkách. Třeba autobus č. 60 by mohl mít úplně stejnou trasu jako autobus č. 61, jel by ji ale v protisměru. Na konečný by si prostě změnil číslo pak zase na 60ku. Hovořilo by se pak třeba o trase 60/61 (Směry tam a zpět by mohly být např. pár sudá–lichá (2n, 2n+1)). Prostě jakejkoliv systém číslování (nebo slovní označení) by byl dobrej, kdyby byl směrově jednoznačnej. Cestující MHD by si pak nemusel pamatovat nic než jedno jediný číslo, na který by musel nastoupit.

Taky by města neznalý dezorientovaný cestující hned na zastávce viděl, stojí-li na správný straně silnice. Už se mi taky stalo, že čekám na blbý straně, přijelo to, ale než jsem stačil oběhnout křižovatku a nastoupit za rohem, byl už spoj pryč. Tážete-li se kolemjdoucích často vám řeknou „jo, to jeďte čtrnáctkou“, ale přestože ví, kterým směrem, nedokážou vám to mnohdá říct, protože ci názvy tý konečný nepamatujou. K Soně jsem dneska jel neplánovaně patnáctkou. Přesně vím, kde jsem jakým směrem nastoupil, ale za boha si nemůžu vzpomenout, jak se jmenovala konečná, na kterou ta patnáctka směřovala. Nebo linka 16. Jezdím jí od r. 2001, ale vím, že jedním směrem lede na Messegelände ale tu druhou konečnou už si nevybavím. Jsou to prostě zdánlivě nepotřebný, tězko zapamatovatelný informace. To, že jezdím tam šestnáctkou a zpátky sedumnáctkou, by bylo snadnějc zapamatovatelný a směrově naprosto jednoznačný.

Sušenkový bombóny

Při včerejší vědecký dišpustaci se Soňou o sušenkologii a bombonologii mě napadlo, že by se mohly varábět bombóny z sušenkovýho těsta. Prostě takový Bebečka tvaru bombónku. Proč jsou sušenky vždycky placatý a buď obdélníkový nebo kulatý? Já chci aby byly jako bombónky!

Propisky pro leváky

Jako levákovi mi vadí, když mám ruce propisku, na který jě nějakej nápis. Nápisy na propiskách jsou tisknutý zásadně tak, aby se četli dobře pravákům. Když tu propisku držím v levý ruce, musím nápis číst vzhůru nohama.

Chtěl bych mít při objednámce reklamní propisky na vybranou, zda chci nápis tisknutý pro leváky nebo pro praváky.

Levotočivá mikrovlnka

Vadí vám, že se jídlo při ohřívání v mikrovlnce točí doprava, tedy po směru hodinových ručiček? Mě to taky nevadí, ale kdybych si chtěl koupit levotočivou mikrovlnku, která by ohřívaným jídlem otáčela proti směru hodinových ručiček, tak ji určitě nikde neseženu. Jako správnej levák bych měl takovou mikrovlnku radši. Matematici určitě taky, protože to je pozitivní směr otáčení.

Nebo proč se nevyráběj mikrovlnky, který maj volitelný směr otáčení?

Interference v Raaswateru

Dnes jsem nahrával v jihoafrickém Raaswateru, nedaleko Upingtonu. Frekvenční histogram mi ukazoval signál zhruba na 42 kHz (začal na 37 a během 6,5 min se vyšplhal těsně nad 42). Při bližším zkoumání jsem usoudil, že je pětifázový (viz obrázek). Pásmo jsem izoloval, zesílil o 40 dB a nahrávku jsem zpomalil, aby signál byl ve slyšitelném rozsahu. Poslechnout so to můžete tady jako mp3. Výstřižek originální nahrávky pošlu na požádání.

boomp3.com

Siegmundovy formanty

Při testování mikrofonů zapůjčených v ELARu jsem nahrával se vzorkovací frekvencí 92 kHz, mohl jsem tudíž vidět formanty až do 46 kHz (polovina 92). U nahrávek pořízených v kanceláři archívu i u mně na koleji jsem si všimnul vysokofrekvenčních formantů (tzv. Siegmundovy formanty).

Nahrávka jedný z Rusek a Krišny má na levým kanálu formant na 31,5 kHz a na pravým 32,5 kHz.



Nahrávka Martiny a mě má 3 stoupající vysokofrekvenční formanty.



Nahrávka Luisy a Stewarda měla 3 konstantní formanty, dokonce ve slyšitelném spektu, nejsilnější na 16,5 kHz.



U mě na koleji v mým 4minutovém monologu je vidět Siegmundova formanta stoupající z 28,5 na 30,5 kHz.



Zatím se přesně neví, co jsou tyto formanty zač. Jejich objevitel se domnívá, že jde o audiosmogové signály pocházející z různých technických přístrojů kolem nás. Bližší informace bude moci sdělit možná zítra po poradě s technickým perzonálem ELARu.